Hroch Jaroslav,Filosofická, strukturální a hlubinná hermeneutika

Marek Konečný, Brno 2009, ISBN 978-80-903860-3-7

OBSAH:

ÚVODEM

Tato kniha představuje pod názvem Filosofická, strukturální a hlubinná hermeneutika celek, tvořený čtyřmi kapitolami v podobě relativně samostatných studií. Značná část této publikace vznikala v rámci řešení dílčí části grantového projektu Grantové agentury České republiky Hermeneutika, pragmatismus a soudobá filosofie v USA (401 /08 /0915 ). Na rozdíl od mé předchozí práce Filosofická hermeneutika v dějinách a v současnosti (Masarykova univerzita a nakladatelství GEORGETOWN: Brno 1997, 1998, 2003) si zde nekladu za cíl zachytit vývojové proměny hermeneutických koncepcí v rámci dějin novodobé filosofie, nýbrž se pokouším postihnout základní tendence a směry soudobého hermeneutického myšlení v jejich specifičnosti a zároveň poukázat na jejich podnětnost v souvislosti s hledáním nových přístupů k interpretaci filosofických, literárních a uměleckých děl.

V první kapitole usiluji zachytit v celé komplexnosti hlavní teoretické zdroje, společenskohistorické podmínky a podstatné momenty filosofického myšlení Hanse-Georga Gadamera. Zároveň bych chtěl prokázat, že Gadamerovu hermeneutiku je třeba chápat jako univerzální praktickou filosofii života, která se neomezuje pouze na problémy ontologie a gnoseologie, respektive na teorii rozumění a interpretace. V tomto kontextu se snažím ukázat, že Hans-Georg Gadamer má též komplexně a hluboce propracovanou koncepci etiky, filosofie společnosti a filosofie umění. (Gadamerovo pojetí vztahu filosofie a teologie rozpracovala Magdalena Konečná ve své knize Řeč a rozumění. Poznámky k filosofické a teologické hermeneutice H.-G. Gadamera, G. Ebelinga a E. Fuchse. Brno 2007.) V závěru první kapitoly se též pokouším postihnout základní rysy filosofie jazyka H.-G. Gadamera.

Na podkladě své snahy najít nové podněty pro teorii hermeneutické interpretace věnuji ve druhé kapitole této knihy především pozornost vzájemným vztahům a souvislostem mezi strukturalistickými koncepcemi v českém myšlení na jedné straně a hermeneutickými teoriemi v rámci německé filosofie 19. a 20. století na straně druhé. V této souvislosti poukazuji na teoretické dílo proslulého německého lingvisty a filosofa jazyka Wilhelma von Humboldta. Je zajímavé, že Humboldt anticipuje pozdější strukturálně hermeneutické koncepce, neboť předpokladem jeho teorie rozumění je především naše schopnost postihnout vnitřní imanentní strukturu, respektive formu zkoumaných řečových útvarů.

Zároveň v této kapitole prokazuji, že nejen na podkladě podnětů českého literárněvědného strukturalismu (J. Mukařovský, F. Vodička), ale velmi významně i pod vlivem českého filosofa autentického marxismu Karla Kosíka dochází zakladatel hermeneutické estetiky recepce Hans Robert Jauss ke své základní tezi o procesuálním charakteru literárního díla.

Při práci na třetí a čtvrté kapitole své knihy jsem si byl vědom závažné skutečnosti, na kterou poukázali moji vážení slovenští kolegové Václav Černík a Jozef Viceník, „že v sociálních a humanitních vědách nemáme často k dispozici ucelené, dobře rozpracované teorie systematizující humanitní interpretaci“[1]. Tím více přitom oceňuji velký přínos V. Černíka a J. Viceníka pro vytvoření erudovaných, systematicky rozpracovaných teorií nomologického vysvětlení a humanitní interpretace ve společenských vědách. Jejich koncepce vycházejí z pojetí sociálních a humanitních věd jakožto věd o „jednání lidí, které má osobnostní a skupinovou motivaci“, a řídí se „sociálními pravidly a normami“.[2] Podle mne však mají sociální a zvláště humanitní vědy rozsáhlejší předmět svého bádání, musejí reflektovat například i takové formy kolektivního vědomí a kolektivního nevědomí, kde konkrétní interpretační postupy nemohou vycházet pouze z poznatků o motivaci lidského jednání, respektive pouze z teoretické reflexe sociálních pravidel a společenských norem.

Právě zde je po metodologické stránce velmi produktivní využít při konkrétních postupech humanitní interpretace především kategorie tzv. archetypu, jak ji propracoval C. G. Jung. Archetypy totiž nemohou být ztotožňovány s motivy lidského jednání, jsou něčím hlubším, co není vázáno pouze na sociální dimenzi, a co zároveň nemůže být postiženo prostřednictvím metodologické kategorie vysvětlení.

V poslední kapitole své knihy jsem se – doufám, že vcelku úspěšně – pokusil aplikovat metodologické postupy archetypické a hlubinné hermeneutiky, a to na textovém materiálu vybraných epických poém českého básníka Vladimíra Holana. Zároveň jsem se snažil obohatit dosavadní (převážně literárněvědné) poznání básnického díla jednoho z největších představitelů české poezie dvacátého století o jeho filosofickou dimenzi a přitom postihnout hybné dialektické zdroje a některé podstatné společné momenty Holanova filosofického myšlení a uměleckého tvůrčího procesu.

[1] Viceník, J., Černík, V.: „Spoločenskovedné teórie“, in Zákon, explanácia a interpretácia v spoločenských vedách. Ed. Václav Černík, Jozef Viceník. Iris: Bratislava 2005, s. 181–224, citované místo s. 203.

[2] Viceník, J., Černík, V.: „Nomologické vysvetlenie a humanitná interpretácia“, in Zákon, explanácia a interpretácia v spoločenských vedách. Ed. Václav Černík, Jozef Viceník. Iris: Bratislava 2005, s. 143–179, citované místo s. 143.

• Hermeneutika - časopis
• Historický přehled
• ČS hermeneutika
• Texty
• Stáhnout
• Diskuze
• Vyhledávání
• Redakce
• Kontaktní formulář
• hermeneutics.eu
• Prodej knih